Za 10 dní přes Alpy, Toskánsko a zpět

Červenec je tady a konečně začíná dovolená. Máme na naše velké plány a výzvy jen týden ale o to víc se těšíme. V obytňáčku si vezeme výbavu na všechny možné i nemožné sporty a máme jasný plán, který se samozřejmě úplně změnil :P.

Náš hlavní cíl je vyjet Passo Stelvio na silničkách (silničku jsem si pro jistotu koupila už v pondělí, abych byla na páteční odjezd připravena). Další na seznamu bylo Cinque Terre, které chci vidět už roky (a ještě si počkám) a pak trávit zbytek dní na Gardě u města Arco, kde se mělo ferratit, lézt a jezdit na kole (to možná taky příště 😛 ).

Pátek – Rybníky (okr. Příbram) – Ga-Pa
Samozřejmě, že v pátek odpoledne ještě sedím v práci a talačím hodiny očima před sebou. Marek to zatím celé doma chystá, abychom vyjeli co nejdříve. Náš cíl na pátek je Garmisch-Partenkirchen, kde přespíme. V noci přijíždíme na místo vybrané apkou Park4night a jdem rovnou spát.

Může se hodit:
Spaní v Ga-Pa – Wankbahnstrasse 2, 824 67 Garmisch-Partenkirchen
Ofiko plac pro obytňáky – placený, kousíček pod tímto kempem se dá podél cesty na parkovišti přespat zdarma.

Sobota – Ga-Pa – Passo Stelvio
Brzo ráno (v 7:00 h) vyrážíme za prvním cílem, zdolat Stelvio na kole. Nejedeme po dálnicích, ale kocháme se krajinou okolo. Cestou narazíme na krásné jezero Lago di Resia ze kterého trčí věž zatopeného kostela. Je to nádhera, ze které naskakuje husí kůže. Běžíme fotit :-). Musíme se sem určitě vrátit, jelikož i okolí je krásné. Pokračujeme dál až na parkoviště u Forte Gomagoi, což jsou zbytky pevnosti pod průsmykem. Zaparkujem, sundáme kole, oblékáme se. Tady už přituhuje a mě se stahuje žaludek. Proč jsme s tím souhlasila???
VRCHOL JE ZDOLÁN – agonie střídá euforii, necítím nohy, ovšem o to víc cítím tričko. Chci sprchu, jíst a spát.
Je paráda sednout si na vrcholu na lavičku s pivem a pozorovat šrumec, a nasávat atmosféru.
Vracíme se k autu a hledáme, kde přespíme. Parkoviště se nám nezdá dostatečně nóbl na nocování. Máme to. Bude to vesnička Trafoi, vracíme se po té strašné silnici co mě 3 hodiny mučila a parkujeme na hezkém parkovišti. Už jen najíst, umýt a spát. Na nic jiného už není síla. Dobrou…

Může se hodit:
Parking pro výjezd:
U památky Forte Gomagoi
Via Don O. Bolgeni 0, 240 30 Carvico

Parking na noc:
Via Trafoi 11, 390 29 Stelvio BZ

Neděle – Passo Stelvio
Ráno nás budí zvony už okolo 7:00 h a začínáme laborovat jak dál. Pokud se chceme držet plánu (což ještě bylo v plánu) musíme přes Bormio a to znamená projet celé Passo Stelvio. To s obytňákem a za plného provozu není sranda. V pyžamech skáčeme na přední sedačky, buď teď a nebo až zítra.
Pomalu zdoláváme jednu zatáčku za druhou a nasíráme nedočkavé motorkáře, co vyjeli hodně brzo, asi tu chtěli být sami. HAHA
Včera jsem si všimla parádní vyhlídky v zatáčce č. 1 a tam asi o 40 min později snídáme s božským výhledem. Je tam tak krásně, že prvně měníme plány. Tady rozhodně zůstaneme ještě dneska přes noc.
Den vyplníme trekem po okolí, je toho opravdu hodně co vidět. Třeba sjezdovku v provozu. A to jsem si včera říkala, že mám halušky když jsem potkávala auta s lyžema v červenci…

Může se hodit:
Parking na noc: v té poslední zatáčce s číslem 1. 😛

Pondělí – Passo Stelvio – Marone
Cestou k dnešnímu cíly – Lago d’Iseo, kde máme jen přespat, to bereme přes Bormio. Už od prvních km co sjíždíme dolu, jsme unešení tou krásnou přírodou. Příště si to musíme vyjet i z této strany :-). V Bormiu ve městě dáme zmrzku, na parkingu pro obytňáky vylejváme nádrže s tím, co už nepotřebujeme a jedeme dál.
Odpoledne jsme u jezera Lago d’Iseo a začíná, hledání místečka na spaní což mě vždy dost stresuje, když jsme v civilizaci. Po dvou nafouknutích a jednom uražení parkujeme na parádním místě. Přímo u mola ve městě Marone. Já jsem přesvědčená, že nás někdo vyhodí, Marek je přesvědčený, že budou všichni rádi, že tam jsme.
Nikde žádný zákaz ale raději se jdeme zeptat do baru co je hned mezi molem a parkovištěm. Moc milá obsluha a nevadíme jim, takže už mám zase sluníčkový den a po aperolu s brambůrkama se i zas směju a jdeme se koupat 🙂

Může se hodit:
Parking v Bormiu s výlevkou: Via Battaglino Morbegno 20, 230 32 Bormio
Parking u mola v Marone: Via Caduti 53, 250 54 Marone
– není to parking pro velké obytňáky, z apky jsme vyčetli, že jedna až dvě dodávky jim nevadí, ale když je tam více aut a navíc z čeledi autobusů, tak to hrotí.

Úterý – Marone
Změna číslo II. zůstáváme :-). Je tady nádherně, všude zelené hory, které obklopují jezero a člověk se cítí jak na druhém konci země. Koupačka taky super, pikniky v parku a abychom se neflákali vyhlídli jsme si trek.
Vyrážíme v poledne, kdy je samozřejmě největší vedro aby se nám lépe šlo a potíme se do kopce. Chceme to jezero s ostrovem prostě vidět celé. Tahle výprava má 2 vrcholky, které v mapě nevypadali tak daleko od sebe. První trochu bolel a druhý byl zdolán díky síle piva, co jsme do sebe nalili a otupělé mysli.
Už střízlivý se zas kocháme na vyhlídce a řešíme kudy dolu. Stejnou cestou se nám nechce. Cca po hoďce a půl jsme ve městečku Zone a domu je to asi 7 km. Auu. Ještě jsme kousek sešli a ve vesničce Cislano se chytáme naděje v podobě autobusové zastávky a informace, že by měl bus jet za 5 minut. Jel až za půl hodiny ale my jsme počkali :-). Řidiči bych platila i ledvinou jen aby nás dovezl domu. Chtěl jen 4,00 € za oba, takže ledvina mi zůstala.

Mohlo by se hodit:
Trek:
Start Marone, na turistickou trasu: Sentiero Punta Cunicolo až na první vrcholek Anticima Punta Cunicolo (768 m), pak pokračovat po stejné cestě na vrcholek č. II Punta Cunicolo (1034 m). Do městečka Zone po cestě Sentiero di Monte Vignole a hledat autobusové zastávky.

Středa – Marone – Lido di Camaiore
Změna číslo III. na Gardě leje jak z konve, tak jedeme k moři :-). Jsme ve městečku Lido, což už spadá pod Toskánsko a přicházejí na scénu silničky. Hned na uvítanou to zahájíme prvním pokusem dojet se mrknout na Šikmou věž do Pisy. To nevyšlo, protože to bylo dál, než jsme si mysleli, cesta po hlavní taky nebyla ono a měli jsme hlad na pizzu.
Stále ale nechápu, jak se stane, že cedule píšou 17 km Pisa a my máme najeto 45 km a ani jsme tam nedojeli.
Tady poprvé nocujeme v ,,kempu“ jen pro pár obytňáků u chlápka jménem Giovanni co tam bydlí ve své dodávce. Je tu klídek, wc, sprcha, přípojka na el. a stín. Už toho sluníčka a vedra začínáme mít dost.

Může se hodit:
Kempík: Via Dante Alighieri, 550 41 Camaiore,
Cena: 20,00 € / 24 h, dá se platit kartou
Plac pro 20 aut
Hned vedle je velké parkoviště, kde je sice cedule zákaz kempování ale kdo se jel jen vyspat, tak tam přespal a vypadalo to v pohodě.

Čtvrtek – Lido di Camaiore
Musíme to tu projet na kole a dneska je cíl Pisa, tu prostě dáme 🙂 Trasa Lido – Lucca – Pisa – Lido zní skvěle a navigace ukazuje 65 km. Je sice vedro jak blázen, kraťasy nejdou ani obléknout ale jedeme.
Už ve městě Lucca se nám to zase zdá nějaké dlouhé a to máme před sebou ještě kus cesty.
Díky Covid-19 máme téměř vše jen pro sebe a města působí až opuštěně. Konečně jsme ve městě Pisa a okukujeme věž. Jak tohle drží, nechápu. Máme žízeň hlad a je nám vedro. Proč nejsme vlastně na pláži??? Uděláme pár veselých dovolenkových fotek a hurá domu.
Vracíme se domu po té cestě, kde cedule lžou a lžou evidentně i navigace, protože trasa nebyla 65 km ale 100 km (nevěřím, že jsme při tom občasném zabloudění najeli o 35 km více). Jako bonus je čas siesty a my jsme o hladu.
První dovolená, po které se nebudu bát vzít si džíny :-).

Pátek – Lido di Camaiore
Poslední den u moře využijeme nic neděláním a tak si dáme cca 20 km dlouhou procházku po pláži v písku. Do auta se opět vracíme v plné síle a ve 21:00 h už jsem tuhá se zalomenou hlavou v kempingové židličce u auta.

Sobota – Lido di Camaiore – Arco
Máme téměř konec dovolené a ještě jsme neviděli Cinque Terre a nelezli jsme. Snažíme se to dohnat dneska.
Jedeme směr Garda se zastávkou v Portovenere – útěcha místo Cinque Terre. Svatavu necháváme ve městě Fezzano a jedeme tam na kole. Přeci se nebudeme celý den vozit jen v autě, že.
Je to dobrá volba protože do tohoto města mají obytňáci zákaz a nechávají se na záchytném parkingu nad městem.
Je to krásné město ale motat se tam s kolem a v tretrách po hladkých kamenech je to jak v lyžácích na mokré dlažbě. Našli jsme super okénko s mořskými plody, takže sedíme v chladné uličce na zemi a nacpáváme si pupíky.
Hory volají a tak se přesouváme do města Arco. Na jezeře Garda je znát, že tu byla slušná buřina. Vlny větší než u moře a všude popadané větve. Parkujeme ve městečku a konečně máme sílu na noční život, takže vyrážíme na drink.

Může se hodit:
Parking u Portovenere: Via Dei Cantieri, Frezzano di Portovenere
Parking v Arcu: Via Mantova, 380 62 Arco

Neděle – Arco – Rybníky
Jelikož Máru tlačí lezečky co má, letíme ráno koupit nové. Kde taky jinde kupovat věci na lezení než tady :-)…
Máme lezečky a jedeme na doporučené lezecké trasy, které jsou parádně odjištěné. Místo je bezvadné pro začátečníky nejtěžší cesta je 6c+ a nejdelší 18 m. Dáme si 4 trasy a bohužel musíme vyrazit domu. Každopádně ty 4 trasy se vyplatili, jelikož si myslím, že nakopli hlavně u Marka lásku k lezení.

Může se hodit:
Lezecké cesty: 45° 59.502 N / 10° 55.556 E
U silnice se dá pohodlně parkovat a z cedule je možné ofotit trasy a obtížnost cest.