Gibraltar

Kde je Gibraltar jsem věděla, že tam chceme jet bylo jasné už když padlo, že jedeme do Španělska, ale co to vlastně je za místo??? Až na místě jsem zjistila, že jsem neměla nejmenší tušení.
Tak nějak jsem žila v tom, že když je to vlastně ve Španělsku, je to Španělsko, ale netušila jsem, že se vlastně jedná o britské území. Ale, jako vážně se vším všudy… Jsou tady anglické telefonní budky, autobusy a platí se zde gibraltarskou librou.

Každopádně, než jsem toto zjistila, tak nás čekala cesta z La Cala de Mijas. Zde dole bych asi doporučila využít dálnice a platit za ně (cca 10 – 11 €). My jsme se to snažili objet a čekala nás dost zdlouhavá, nepříjemná cesta po pobřeží přes města a ve finále to skončilo šíleném zvracení Alex… Každopádně jsme tady a na přespání jsme si našli přístav, který spadá pod Španělsko. Je to ofiko stellplatz s výhledem na The Rock a lodě.

Jelikož jsem přijeli celkem brzo, tak jsme měli čas vše uklidit a ještě se vydat do ,,města“. Gibraltar jako takový je z přístaviště v docházkové vzdálenosti. Jdeme to vyloženě jen omrknout, takže jdeme bez kočáru, nosítka, pití,… prostě všeho co Alex potřebuje na delší výlet… Chyba :-D.

Než se sem dostanete, musíte projít dvojí pasovou kontrolou. Pustili nás i na občanky, zda to byla klika, a nebo standart nevíme, osobně bych radši příště jela s pasem. Další úžas je ve chvilce, kdy musíte jít přejít přes letiště.
Jako wooow, vážně se tady lidi pohybují po letištní ploše a je to normální…

My jsem se v rámci rychlé čumendy rozhodli mrknout pouze na pláž a na skálu ze strany, kde je to nejstrmější… Panuje zde opravdu velký ruch, staví se tu hnusné paneláky – překvapuje nás, že v dnešní době tady vzniká něco takového a chvilku se zastavíme a pozorujeme surfaře. Z téhle strany moc vyžití není, takže to otáčíme a jdeme zpět směr přístav a už si plánujeme další den, kam všude vylezeme a co vše uvidíme,…

Cestou zpět nás opět čeká přejít přes letištní plochu, tohle je prostě něco… Nevím, zda to byla smůla a nebo klasika, ale chytáme se skupiny co vyskákala z busu a čekáme cca 30 min frontu na pasovou kontrolu. Cestu ke Svátě to bereme přes Mekáč (jejich pracovní morálka mě prostě fascinuje ještě dneska. Když přijde kolegyně s miminem jdou hambáče stranou. Jak jim to vypadne z ruky, tak letí ke kočáru a až po opravdu dlouhé době se vrací k práci a rozhodně jí nedodělají jak mají… Hambáč s půlkou ingrediencí nebude asi nic divného. Nevadí, mam hlad, jedla bych snad i houby).

Večer si plánujeme cestu na Gibraltarskou skálu a teprve pořádně zjišťujeme kam jsme to vlastně dojeli :-). Vstupné je zpoplatněno a to ještě dle toho zda jedete lanovkou, jdete po svých a jakých všech atrakcí se chcete zúčastnit. Jdeme spát s plánem, že ráno vyrazíme a vylezeme si to pěkně po svých.

Bohužel, zde se mění naše kompletní plány na zbytek cesty a kvůli počasí musíme vše přehodnotit. Leje, leje hodně, má lejt následujících x dní a jede to i směr Portugalsko.
Kdyby člověk nemel toho malého prcka, tak to třeba nějak kousne, ale udržet malé dítě v dodávce bez psychické újmy všech zúčastněných je asi nereálné. Už takhle jsme byli několikrát venku i za deště a sušit oblečení v obytce je taky dost prekérka.
S těžkým srdcem připravujeme Svatavu na odjezd a jedeme opět nahoru po pobřeží, kde je lepší počasí.

Adresa parkingu: 4 Avenida Príncipe de Asturias, 11300 La Línea de la Concepción
Cena za parking:  15 € / 24 h
Zázemí: Výlevka černá, šedá voda, pitná i užitková voda, WC, prádelna. Platba probíhá přes automat u výjezdu, lze platit kartou.

Mrzí mě to, ale o Gibraltaru vlastně nemůžu napsat nic. Ta naše krátká návštěva se pomalu ani nepočítá a tak si necháváme tohle místo na seznamu, kam se rozhodně vracíme. Jen sem asi zaletíme, jelikož od Malagy se nám to už moc nelíbilo.