Gesäuse II.

Je čtvrtek, my jsme si vzali na pátek dovolenou a plán na prodloužený víkend je jasný. Vracíme se do toho krásného národního parku Gesäuse, kde máme tolik nezdolaných vrcholků. Brousíme si zuby na nejvyšší horu Hochtor (2 368 m). Už cestou se s Markem dohadujeme, kudy a jak tam půjdeme. Jelikož nemáme výbavu na více délkové lezení a nemáme s tím ani zkušenosti já chci jít klasickou cestou kolem vodopádů, jenže Mára je větší dobrodruh a našel informaci, že na Hochtor vede cesta Peternpfad, kde je třeba se už občas zajistit, jelikož je to brané jako lezecká cesta 2 UIAA. Mára je přesvědčený, že když lezeme šestky, dvojku musíme dát s prstem v nose.

Nocujeme zase na stellplatze, jako minule, ještě se projdeme okolo Svatavy s pivkem, nasajeme místní atmosféru, kde to voní dovolenou, a jdeme do hajan. Pátek ráno vstáváme vyspaný do růžova, v klídku se nasnídáme a jedeme na si protáhnout těla na lezecké cesty. Koupili jsme si expresku, která má 30 cm což nám zase umožnilo vylézt cesty, kde jsme se předtím báli. Rozhodně musíme koupit ještě alespoň jednu :-).

Gesäuse nabízí i několik ferrat. Všimli jsme si jedné pěkné cestou do Johnsbachu, zastavujeme a jdeme ji omrknout. Sedí tam kolega ze Slovenska, tak se s ním dáváme do řeči. Jedná se prý o soukromou cvičnou ferratu ale dá se nastoupit v lese a můžeme si ji dát taky. Během chvilky jsme navlečení v sedácích, vyrážíme. Nebyla to složitá cesta, max C, točila se hezky nad silnicí a zhruba za 40 min jsme na vrcholku, kde se chvilku pokocháme. Nevím, zda jsme někde špatně odbočili, ale cesta dolu byla větší adrenalin než nahoru. Dolu se šlo opět ferratou a chvilkama sem měla pěkně stažený zadek, celkem jsem byla ráda, že jsem dole uff. Den už končí a jdeme se uložit, zítra nás čeká den P :-).

Sobota cesta na Peternpfad
Budík zvoní v 7:00 ráno, moc se mi to nezdá, ale potřebujeme vyrazit nějak rozumně, máme před sebou dlouhý den.
V 9:00 h necháváme Svatavu na parkovišti u lezeckých cest Gsengstein a jdeme na cestu č. 658. Už od začátku jdeme suťovým polem do sedla Gsengscharte (1 228 m). Dostanete se na krásnou vyhlídku, kde doporučuji fotit. My jsme říkali, že to vyfotíme až od chaty Haindlkarhütte ale už to nebylo ono. Cesta na chatu byla cca 2 hodinky. Na chatě jsme vyměnili ponožky za suché, doplnili tekutiny pivkem a sledovali jsme, kam nás povede cesta Peternpfad. Překvapilo mě, že před námi si to tam namířil jeden klučina sám a dva páry co měli batoh jen na svačinu, nevypadali, že by věděli co je sedák a odsedka, takže se mi zlepšila nálada, že to asi nebude tak hrozné jak jsem se bála :-).

Stále byla chata v dohlednu a opět potkáváme oba páry, jak se vrací. Slečny vypadali, že budou vraždit a moje dušička byla o něco menší, ale říkám si, my to dáme. Stoupáme suťovým polem, pak nás čeká moréna, kterou se snažím obejít ale je to spíše horší než lepší a konečně se dostáváme na cestu, kde můžeme jít jen po dvou. Dostali jsme se až pod stěnu, kde má pomník zemřelý horolezec, což člověku dodá odvahu. Nacpeme do sebe sváču a vydáváme se směr vzhůru. Začíná to celkem přitvrzovat, musíme oblézat skálu a pod námi nic. Tuhnou mi nohy a dřevění ruce, ještě kousek lezeme a začínám natahovat. Po lehké hysterické scéně usoudíme, že dál to nepůjde bez lana a otáčíme to.
Dávám se dohromady opět u pomníku horolezce a sledujeme 2 kluky, jak si tu naší cestu skáčou dolu jak 2 kamzíci bez žádných problémů. Zjišťujeme, že jsou to Češi, co lezli celý den ve stěně a hláška ,,No jo no když ti to ujede je po tobě“ mě dostává. Brrr chci dolu a sem už jen s lanem.

Dolu to bereme ještě přes chatu a říkáme, že půjdeme k autu tou cestou, kudy přicházely malý prckové a důchodci cesta č. 658 na Haindlkarparkplatz – od našeho auta ještě asi 3 km, dobrodružství za ten den bylo až dost. Byli jsme si tak jistí, že jsem se najednou ocitli na balvanech vedle vodopádu bez značek a cesty… Nechce se nám se vracet, takže to zkusíme nějak seskákat a dostat se na cestu. Máru jsem místy pouštěla po mojí ruce a on na mě zas čekal, abych já mu mohla naskočit na ramena a sundal mě dolu. Super kulturní vložka, vážně už budu jen koukat po značkách.
K autu se vracíme opět zmordovaný chůzí nalité šlapky a těšíme se na teplé jídlo, sprchu a spánek.

• 

Na neděli nemáme velké plány, je děsné vedro a musíme vyrazit nějak rozumně domu. Jedeme si tedy jen zalézt. Z jedné strany lezecké cesty z druhé řeka. Co víc si přát? Dáme pár cest a jdeme se uložit k řece. Ta je neskutečně ledová, takže mi stačí namočit jen kotníky a mám zimnici. Marek se tam naložil celý a sklidil potlesk od ostatních brouzdalů. Je to blázen :-).

Může se hodit:
Studánky:
Jediná studánka na směr na cestu Peterpfad je až u chaty Haindlkarhütte, takže doporučuji nést si dostatek vody.

Parking na Peternpfad a lezení:
47.5674494 N, 14.5812531 E

Peternpfad:
Z parkoviště je třeba jít kousíček po hlavní cestě směrem dolu až k rozcestníku a na cestu č. 658. Přes chatu Haindlkarhütte. Od chatu již směr cesta Peternpfad. Jelikož jsme to nedolezli, těžko říci kam dál ale víme, že na jeden den je to porce až až, takže lepší domluvit spaní v chatách, kdy pro členy Alpenverein sleva 50%.