Víkend v Trutnov Trails

Už jsem o tom uvažovala delší dobu, že bych ráda vyzkoušela nějaký ten sjezd na horském kole. Marek už měl něco za sebou, ale pro mě to byla úplná novinka. Ideální příležitostí někam vyrazit jsou státní svátky v květnu, které tento rok vycházejí parádně na pátek :-).

Vybrali jsme si Trutnov Trails. Ve čtvrtek večer házíme věci do Svatavy a vyrážíme. Parkujeme na ,,popílku“, je to pěkná zelená kaskáda, kam se vejde hodně aut a když po celém dni dojíždíte k autu jistě oceníte ten šílený kopec, co tam vede :-)… Jelikož už je večer a tma, pokoušíme se alespoň trochu očíhnout, mezi jakou skupinu lidí jsme to vlastně vyrazili.
Večer vypadají jako normální lidi u ohně ale ráno jsou z nich terminátoři v brnění.

Nějak mě nenapadlo to více zkoumat, co na tenhle druh sportu potřebuji a co ne, prostě mám horské kolo a s ním můžu všechno, že jo.
Ráno vstávám plná nadšení a energie, což mě během snídaně přejde. Zjišťujeme, že téměř všichni jsou už navlečení ve svých brněních a kola mají celopéra.
Najednou si tam v těch legínách a nášlapama přijdu fakt divně. Ve stánku na kraji parkování nabereme plánky, Mára pro jistotu ještě dofouká kola a jedem.

Nečekejte žádnou lanovku, tady se jede (spíše tedy jde) za své. Jsme na vrcholku, kde to neskutečně žije. Takové centrální místo odkud se dá jezdit na všechny strany kopce.
Jelikož to pojedu prvně, říkám si dáme modrou ale pak jdeme na červenou, nebudu přece jezdit mezi dětma…
Hned po prvních metrech zjišťuji, že MEGA chyba jsou nášlapy a další šílenost jsou nafoukané kola. Přijdu si jako hopík, což na šutrech s pevně chycenýma nohama ke kolu je vážně super pocit. V polovině začínám natahovat a říkám si, kdy to skončí. Marek je samozřejmě několik zatáček a kamenů přede mnou a užívá si každou zatáčku a skok.

Dole zkouším fňukat a nepřímo naznačovat návrat k autu. Tak to nevyšlo. Zase dupeme do kopce zpět na vrch a jako bonus je to takový singletrail do kopce. Když ležím rozpláclá na velkém balvanu stále s nacvaknutýma nášlapama, jsem už tak vzteklá, že nemůžu ani mluvit.
Marek na mě chvilku čeká a jen na něho vyštěknu ,,tohle asi není sport pro mě“ (a to jsem si do té doby myslela, že je pro mě každý sport :-)).
Sedíme zase na vrcholu a jsem rozhodnutá, že jedeme k autu. Marek se nevzdává, cpe do mě sušenku a slibuje, že mi trochu vyfoukne kola a že to bude lepší. Bylo :-)…
Druhá jízda byla o něco lepší a po slíbení, že se zastavíme na pivo, začínám mít i dobrou náladu.
Ten den jsme to už zabalili. Nečekala jsem, že to bude tak náročné jezdit dolu a chtěli jsme jít i další den. Zakotvili jsme tedy v hospodě s ostatníma terminátorama, baterkářema a jednou paní co měla sukni. Už jsem si nepřipadala tak pipi.

Je tu ráno a docela se i těším :-). Už vím, co mě čeká, takže se lépe vybavím. Rozhodně beru tenisky a boty s kuframa nechávám na popílku. Chrániče a kraťasy ke kolenům nemám, takže zase v legínách a rozhodně upouštím ještě malinko kolo :-).
Na vrcholku začínáme stejnou trasu jako včera – tu nejlehčí. Konečně si to užívám :-). Sice mě předjíždějí děti, ale ty jsou nesmrtelní a nevědí co je strach. Tentokrát mi ani nevadí ta ošklivá cesta nahoru, kde jsem se včera válela. Navíc když předjíždím jinou holčinu, wow, sebevědomí roste :P.
Zvládneme 3 trasy, Marek si dal kus červené a balíme to. Obdivuji lidi co tam jsou celý den a jezdí ty černé vraždy.

Může se hodit:
Rozhodně doporučuji sledovat ofiko stránky, kde jsou vždy aktuální informace: Trutnov Trails

Parkování: 50°34’57.8″N 15°57’40.5″E – je zdarma
Mapky a plánky okruhů: možnost vyzvednout v infocentru u parkoviště a nebo na webovkách.
Vstupné a parking je zdarma. Můžete si na místě koupit něco na sebe, plecháčky, samolepky a nebo jen přispět libovolnou částkou čímž podpoříte rozvoj a provoz celého centra.