S obytňákem v Barceloně

Klaplo to, a potkali jsme se s Márou všichni v Barceloně. On na nás čekal už od pondělí a my s Alex přiletěly v úterý večer. Když už jsme ale tady, tak jsme se rozhodli, že musíme do centra.

Přímo v Barceloně jsme nenašli žádné ideální spaní. Je tam kemp ale za 60 éček na noc, to vážně ne… Našli jsme si tedy místo cca 20 km od centra ve městě La Colónia Güell, což je i kousek od letiště. Bylo to menší městečko, které udělalo stellplatz u fotbalového hřiště. Vejde se sem 10 obytek. Místa jsou hodně dlouhá, takže když jedete až k chodníku, musíte počítat s tím, že se za vás ještě někdo postaví. Pokud se stojí mimo vyznačená místa, tak se rozdávají pokuty.
Nevýhoda tohodle místa je ruch. Denně do 22:00 h se na stadionu hraje fotbal, pořád přijíždějí, odjíždějí auta a ráno rodiče navážejí děti do školky, školy, která je hned vedle. Ale připadali jsme si tu bezpečně. Je to místo vážně jen na přespání a přes den být někde pryč…

Adresa parkingu: 14 Barri de Can Julià, 08690 La Colònia Güell
Cena za parking: 7 € / 24 h, max na 48 h. Platba přes aplikaci – chtějí to vidět policajti, že je zaplaceno, kteří pravidelně chodí a kontrolují.
Zázemí: Výlevka šedá, černá voda, užitková voda – v létě vypnuto kvůli vedrům a málo vody. Kousek od letiště.

Do centra Barcelony vlakem

Když už jsme tady, tak se chceme samozřejmě mrknout do centra. Původně jsme si mysleli, že tam pojedeme na kolech, ale Alex by to asi nedala, časově nám to vše nevycházelo, takže jsme vyrazili na vlak. Najít vlakáč nebyl problém, mrkli jsme do map a je to od parkoviště i kousíček. Jezdí sem linky S3, S4, S8, S9.

Nákup jízdenek

Pozor, nádraží v tomto městě má jinde výlez a jinde vlez. Je nutné tedy najít vchod u kterého je automat, kde se kupují lístky.

Trochu jsme zápasili s nákupem jízdenek ale když na to člověk přijde, je to vlastně docela jednoduché. Je nutné zadat, že chcete jednorázovou jízdenku a hlavně kam chcete dojet – jméno stanice. My jsme jeli až na konečnou – centrum Barcelony což se jmenuje ,,Barcelona Pl. Espanya“, zvolili jsme 2 ks a zaplatili kartou.

Zpět je nutné opět koupit jízdenky a zase vybrat jméno stanice kam chcete jet. Tato stanice se jmenuje ,,Colónia Guell“. Jedna jízdenka stála 2,5 eura.

Vlez a výlez z vlakáče

Po nákupu jízdenek jsme si mysleli, že máme vyhráno ale teprve nás čekalo to správné vzrůšo… Aby jste se dostali na vlakáč musíte projít turniketama. Přistoupíte, vložíte lístek do automatu, ten vám ho cvakne a pustí vás to. Jenže my jsme měli Alex a kočár… Za Alex jsme neplatili (myslím, že do tří a nebo 4 let se neplatí za děti), se kterým se do klasických turniketů nevejdete, takže musíte pro vozíčkáře. Ty mají plastové dveře z obou stran a je nutné tam vejít, ujistit se že nic nevyčuhuje ze dveří (já musela sklopit i madla na kočáru abychom se vešli s Alex), strčit lístek, dveře za vámi se zavřou a vpředu otevřou. Jenže tohle my jsme nevěděli, Mára stál za námi, dveře se tedy nemohli zavřít ale lístek sem už měla cvaknutý a odmítlo mě to pak pustit dál… Dopadlo to tak, že jsme museli složit kočár a vše jsem Márovi podávala přes turnikety, ten už byl na druhé straně a já pak proběhla s jednou hodnou paní, co nám pomáhala… Byli jsme zpocení až na prdeli, nekecám a něco podobného jsme si střihli i u výlezu, jelikož tam to funguje stejně :-D, takže lístek schovat a nevyhazovat. Zpět jsme si dali bacha a už to bylo v pohodě :-D.

Zastávka v Barceloně

Zastávka v Barceloně je cca 1 km od moře, centra a úplného toho dění. My jsme šli pěšky, dalo se to krásně zvládnout. Zpět taky a radši jsme zapluli přesně do stejného výlezu jako jsme vycházeli. Určitě by se dalo jít i jinudy ale hledat pak ty stanice bylo už nad naše síly po celém dni, takže jsme si nekomplikovali život. V Barceloně už se ten vlak propojuje i se stanicemi metra, takže tam je to opravdu už o něco složitější hledat.

Barcelona

Určitě stojí za návštěvu a chtělo by to asi na více dní. My jsme nestihli zdaleka vše co by jsme chtěli ale i tak bylo fajn nasát místní atmosféru, v tržnici Mercat de La Boqueria jsme si dali mořské plody a při zatoulání do vedlejších uliček jsme se dostávali k místním asi i více než jsme chtěli :-D.