Krkonoše

Cely podzim jsme se nikam nedostali, a tak jsem se rozhodli, že si to vykompenzujeme 2x prodlouženým víkendem v Krkonoších.
První víkend byl koncem listopadu v Harrachově, a druhý v polovině prosince ve Špindlu. V obou případech jsme ubytování hledali přes Booking a na poslední chvilku. S hledám problém nebyl, jelikož se ubytovat mohli jen očkovaní (což my jsme), takže i když je před Vánoci, a my si ve středu vzpomněli, že od čtvrtka chceme být na horách, nebyl to žádný problém.

Harrachov

V Harrachově jsme si vybrali ubytování Chata Maruška. Ubytko jsme měli domluvené od pátku do neděle. U chaty se dalo pohodlně zaparkovat, majitelé byli moc příjemní, ubytování bylo hezké, moderní a bylo tam teplo :-). Navíc se jednalo o apartmán a vybavenost kuchyně byla super.
Do Harrachova jsme jeli jen s cílem odpočinout a jít maximálně na delší procházku.
V pátek se nám povedlo zapařit v místí hospodě u Krtka. Je to klasická hospoda, takže kdo hledá kožešiny na lavičkách, musí jinam. Nám se každopádně u Krtka líbilo hodně :-). Je to hned u můstků, od chaty asi 5 min chůze.

Trasa: Harrachov – Dvoračky
S těžkou hlavou jsme v sobotu vyrazili ven. Museli jsme večírek u Krtka vyhnat z hlavy, takže jsme si to namířili k můstkům.
Za první cíl jsme si dali Čertovu horu. Jdeme tedy po zelné podél můstků vzhůru. Cestou je možnost okukovat můstky a utvrdit se v tom, že skokani jsou vážně blázni :-D.
Na rozcestníku ,,Pod Čertovou horou“ opouštíme zelenou a vydáváme se na vrchol po modré. Na vrcholu řešíme kam dál, jelikož ještě nemáme dost. Pokračujeme tedy dál po modré směr Studenov, a za nový cíl jsme si dali chatu Dvoračky, kde jsme se chtěli najít. Držíme se modré až na rozcestník Ručičky, kde dáváme malou pauzu a čaj z termosky, který je stále horký. Termosku Salewa vážně doporučuji.
Pak už je to po zelené na Dvoračky jen kousíček a já si začínám dělat chutě na obídek.

Na jídlo se opravdu těším, ale to mě hodně rychle přejde. Vážně by mě nenapadlo, že když jsme za celou cestu potkali pár lidí, že budou všichni v hospodě. Uvnitř bylo totálně nařezáno a než jsme se stihli podívat, zda nejsou někde 2 místečka, porvali se tam 4 pesani a z pod každého druhého stolu vrčela ohromná tlama nervního psa. Na tohle nemáme nervy, takže se otáčíme na patě a jdeme ven. Já i můj žaludek jsme zklamaní, ale tohle se vážně nedalo. Když nechytíte Covida, tak blechy určitě.
Bohužel se začalo kazit počasí, tak se vracíme k rozcestníku Ručičky a do Harrachova to bereme přes Rýžoviště po zelené.

Celá trasa byla krásných 19 km s nastoupanými 710 m.

Bohužel nevýhoda chat je, že vás vykopou celkem brzo. V 10:00 h jsme spakovaní a jelikož počasí nám moc nepřeje, jdeme se jen podívat k Mumlavským vodopádům. Auto jsme nechali u lanovek, kde bylo prázdno. Byla to procházka na 5 km, takže takové protažení před cestou domu.

Určitě se sem vrátíme, ač už u i tady rostou rychlostí blesku hotely, kde jsou kožešiny a na oběd umazaný talíř za 500 Kč, ale furt se tady dá najít podnik jako je Krtek, kde nám je dobře :-).

Špindlerův Mlýn

Ubytování je tentokrát na Márovi, jehož hlavním kritériem při hledání je, aby byla snídaně :-D. Máme tedy objednaný Penzion Luky v části Bedřichov na 3 noci, kde máme objednaný apartmán ale i snídani. Ouujee…
Ubytování je menší, není tak pěkné a nové jako bylo v Marušce ale poměr cena výkon je furt v pohodě.
Jen se chce sprchovat ideálně hned po příchodu z venku (okolo 22:00 h teče už jen vlažná voda), a snídaně je sice do 10:00 h ale doporučuji ji stíhat max do 9:00 h. Bude rozhodně větší výběr než okolo té desáté.

Trasa: Špindl – Medvědín
První den se budíme bohužel do mlhy. Není vidět žádný kopec ale to nás neodradí a vyrážíme na průzkum terénu. Volíme kratší trasu, jelikož jsme jako již tradičně zmoženi po předešlé noci (můžeme doporučit hospodu pro místňáky na autobusovém nádraží).
Kousek od penzionu se dostáváme na červenou trasu a za chvilku jsme na Medvědí cestě. Nemáme velké ambice a bohatě nám bude stačit, když se dostaneme na Medvědín. V Horních Mísečkách si lehce pofňukávám, jelikož už přesně vím, kde jsme a co nás ještě čeká. Sněhu je všude mrak a závidím všem skialpinistům, jelikož se neboří a dolu dostanou o dost rychleji než my. Po odbočení na Bucharovu cestu už ale vím, že je to kousek a jsme téměř nahoře. Bohužel mlha je ještě hustější a vidět nejsou ani písmenka :-(.
Na Medvědíně se v hospodě napravujeme polívkou a pivkem, aby se nám dolu šlo lépe. Vracíme se stejnou cestou a jdeme se umýt, abychom stihli teplou vodu :-D.

Trasa měla celkem 9 km a nastoupáno 560 m.

Trasa: Špindlerova bouda – Dívčí kameny – Sněžné jámy – Labská Bouda – Špindl
V sobotu ráno mastíme na bus, na autobusové nádraží a necháváme se dovézt ke Špindlerově Boudě (doporučení je nastoupit na tom autobusáku, jinak je to na mačkanici a na stojáka, cena 50 Kč / osoba). Bus volíme protože, chceme dojít až na Sněžné jámy a po svých ze Špindlu by jsme to nestíhali a byla by to vážně porce.

Od autobusu vyrážíme ve slušné skupince, která bere útokem Hřebenovku – červená a zelená trasa. Po chvilce nám běžkaři a skialpinisti odjedou, my přidáme do kroku a občas je i šance udělat fotku téměř bez lidí :-). Jelikož máme chuť na pivečko a Petrova Bouda je zavřená, musíme si zajít cca 300 m do Moravské Boudy. Dáme si radši každý 2, jelikož všechny další boudy co máme cestou jsou zavřeny :-(. Vracíme se zpět a u Petrovy Boudy se držíme červené trasy směr Dívčí kameny. Lidí je tu celkem hodně, ale překvapilo nás kolik je tu skialpinistů, těch je více než klasických pěšáků a běžkařů. V té chvíli po nich začneme toužit opravdu hodně :-).

Na rozcestníku Černé sedlo řešíme, zda už se vydat dolu, a nebo pokračovat. Jelikož je nádherně, pivka ještě plní svou funkci a jsme ve skvělé náladě, pokračujeme dál na Sněžné jámy. Azuro se začalo postupně měnit v šeď a začalo dost fučet, takže mažeme dolu po žluté. Chtěli jsme se zastavit v Labské Boudě a dát si něco na jídlo ale bohužel bylo zavřeno :-(. Do Špindlu to bereme po modré Labském údolím. Cesta z údolí navazovala na běžkařkou trať dlouhou 3 km. Tyto 3 km byli snad nejdelší a nejnudnější co jsme kdy šli…

Trasa měla celkem 21 km a 600 m výškových.

Jelikož jsme si vybrali termín, kdy se ve Špindlu zahajovala sezóna (což jsme nevěděli) v sobotu ulice zaplavila vlna lidí v blyštivých bundách a v noci jsme si užili zpěv dalších návštěvníků :-D. V neděli při odjezdu byla uzavřena silnice a každý řidič musel dýchat, tak pozor, kdo tam pojedete pařit.
Bylo to super, rádi sem zas pojedeme ale musíme se více zaměřit na termíny akcí, lepší je to, když je míň lidí.