Měsíc na Sardinii v kostce

Naše třetí delší výprava, ale první s Beníkem… Kdo nás sleduje a čte naše články z cest, tak ví, že jsme měli několik pokusů na Sardošku dojet, ale klaplo to až nyní…

Cesta tam a zpět

TAM:
ZDE

SARDINIE:
Jeli jsme celý ostrov kolem dokola a rozhodli se pro směr hodinových ručiček. Náš začátek byl v Olbii a jeli jsme směr východ… Do vnitrozemí jsme prakticky vůbec nezajížděli. Musí to být taky super, ale i ten měsíc je málo a tak jsme se rozhodli, že než chaoticky jezdit po ostrově, hezky si ho objedeme a vnitrozemí někdy příště…
Články jsem si tentokrát rozdělila na:
Sever
Východ
Jih
Západ

ZPĚT:
ZDE

Kolik nás to stálo?

Kempy: Tentokrát se nám podařilo opravdu ušetřit. Za celých 38 dní jsme stáli pouze 5 nocí na placených místech, jinak na divoko. Celkem jsme platili 2 000 Kč
Nafta: Tankovali jsme mezi 1,5-1,7 € / 1l, jak kde. Najeli jsme celkem cca 3 202 km, nafta nás stála 13 918 Kč.
Silniční poplatky: Moc jsme to neřešili a v Itálii prostě jezdili po dálnicích. Na Sardinii se neplatilo nic, takže jen pevnina + 2x známka v Rakousku. Celkem 4 307 Kč
Trajekty: Oba trajekty jsme kupovali cca 10-14 dní před, bez kajuty. Tam jsme jeli přes den s Grimaldi Lines a zpět jsme jeli nočním s Corsica Ferries. Celkem za obě cesty 6 825 Kč.
Jídlo: My si většinou vaříme, neobrážíme restaurace a bary. Samozřejmě si taky někdy něco dopřejeme, ale snažíme se to eliminovat. Nakupujeme hlavně ve větších marketech. nejlevněji vycházel EuroSpin. Celkem jsme za jídlo nechali 16 250 Kč, ale to by jsme prožrali i v ČR.
Další: Prádelny, vstupy, plyn. bomby, chemka na wc,… Tyhle ,,drobné“ výdaje jsou za 3 110 Kč.

Pokud to ale shrnu, tak:
Nafta – 13 918 Kč
Kempy – 2 000 Kč
Poplatky dálnice – 4 307 Kč
Trajekty – 6 825 Kč
Jídlo – 16 250 Kč
Ostatní – 3 110 Kč
Celkem – 46 410 Kč Za 38 dní si myslím, že OK… Šlo by to určitě ještě sundat, nějak jsme se neomezovali…

Počasí

Tak na to moc kliku nemáme… Když někam jedeme prostě leje, jsou povodně jaké nikdo nepamatuje a nebo je zima jako prase… To bylo i v tomto případě. Ne vždy, měli jsme i krásně a koupali jsme se, ale první dva týdny byl vážně děs a jeden chlápek, který byl na Sardošce od podzima říkal, že i přes Vánoce bylo lepší počasí než v dubnu… Spálit jsem se ale zvládla…

Život na Sardinii

Musím říct, že mě dost překvapilo, že se ,,žije“ vlastně jen na severu a jihu… Východ a západ jsou prakticky prázdné, opuštěné, divoké, ale nádherné… Sever je pro smetánku a jih pro obyčejné smrtelníky. celý ostrov je nádherný a mě se asi nejvíce líbilo na západě…

Restaurace a další turistické lákadla: Ve městech vše šlapalo a fungovalo. Samozřejmě ty menší městečka měli ještě bary zavřené a chystali se na sezónu. Chtělo to mít nakoupeno do zásoby, jelikož v těch zapadlých městečkách byl problém cokoli nakoupit a když se povedlo, tak to stálo úplný nesmysl…

Supermarkety: Velice rychle jsme zjistili, že nejlepší je nakupovat v EuroSpinu. Je prostě nejlevnější. Coop, který stojí vedle nabízí to samé ale prostě dražší… Zvláštní… Navštívila jsem i menší obchůdky, ale to je vážně jen jako nouzovka a navíc ještě hodně drahá…

Ceny: Jelikož my jsme v ČR srovnali ceny s Itálií, nenarazila jsem tam na nic co by mě výrazně zarazilo cenou… Naopak. Kupovali jsme dobré kvalitní potraviny za ceny jako u nás. Jelikož jsem věděla, že třeba hygienické potřeby je lepší vézt, tak jsem byla nachystaná, přeci jen už jsme byli na Sicilii, tak máme nějaké zkušenosti.

Bordel a třídění odpadu: Tak tohle byl problém… Na pevnině je to v pohodě, nějaký koš se vždy najde, ale na ostrově to byla vážně výzva kam s odpadem… Od Villasimius jsme většinou hledali sběrné dvory (poradil nám chlápek co tam byl od podzima), kde to vzali, když to bylo roztříděné podle nich. Měla jsem tedy několik pytlů a vážně jsme třídili… Do sběrných dvorů jsem chodila většinou já a bylo to ok… Ale koše prostě nikde nejsou, což je dost na nic, když si koupíte 3 croissanty v krabici na kozačky…

Psy a kočky: Bylo pár míst, kde jsme potkali toulavé pesany. Na lidi byli v pohodě, ale když se tam ukázal někdo se psem byl problém… Byli jsme svědky jak si jedna holčina dojela venčit svoje pesany na pláž a v tu ráno byla kolem ní místní smečka a nevypadalo to moc hezky. Vše dobře dopadlo, ale asi se mi o tom bude ještě párkrát zdát… Jako problém vidím ale pastevecké psi co se pohybují vlastně na volno i na okraji měst…Chápu jejich úlohu a že nemůžou být kamarádi. Ovšem opravdu jsou po lidech – vlastní zkušenost a jsou vlastně nejvíce nebezpečná zvířata na ostrově. Jsou i po dětech… Takže pokud se chystáte na treky, doporučuji si nastudovat jak se chovat když je potkáte a něco čím se bránit…

Pravidla silničního provozu: Tak to asi bez komentáře, byli jsme v Itálii, kde je dovoleno snad vše… Takže jediné co doporučuji být pořád ve střehu :-D…

Prádelny: Prali jsme celkem 2x. Po zkušenostech co máme z předchozích cest neperu v kempech, ale hledám rovnou prádelny. Je to dle mého rychlejší a lépe vyprané. Jedno praní + sušička vyšlo cca na 14 euráků…

Lidi: Měla jsem za to, že Italové jsou hodní… No asi jsou ale ne lidi na Sardinii. Nemůžu říci, že by byli vyloženě zlí, ale rozhodně nejsou ochotný tak jak to známe… Největší problém byl asi na silnicích… Tak nějak nepochopím, že když jede auto proti a vidí, že se tam nevejdou, tak nepřibrzdí aby my jsme projeli a oni měli dost místa, prostě to tam narvou, pak zastaví, mávají zmateně rukama, vykřikují nesmysli a všichni jsme v nervu, zda to orveme a nebo ne… Pak bylo vtipné, že jsme v kempu potřebovali dobít el. stanici, jenže jak bere hodně, tak to naše pojistky nedávali. Máru na vrátnici vyfakovali, že prostě smůla, ale mě pak pomohli… Přiznám se, že jsem byla celkem ráda, když jeli domu, protože po téhle stránce bylo vše strašně vyčerpávající…

Bylo to ale naprosto super. Sardinie je krásná, ráda se tam vrátím, ale myslím, že si dáme od Itálie chvilku klid :-).